Naší historické kuchařce chceme uvádět staré recepty ze všech možných zdrojů nejen pro inspiraci, ale též pro pobavení a pro poučení.
Leckdy si ani neuvědomujeme, že některé z nich se používají dodnes. Jiné naopak vyžadují příliš náročnou úpravu nebo jsou nákladné či exotické. Další nás pobaví svým kouzlem.
Patří k nim návody na stolování a chování při hostinách.
Staří kuchaři a kuchařky využívali darů lesa, řek i rybníků, polí i zahrad a hospodářských dvorů. Méně si všímali zeleného koření, přehlíželi dobromysl, které tehdy rostly na každé mezi.Naopak v kuchyni uplatnili květy bezu,
růží, fialek, rozinek, citronů, fíků i mořských ryb. Vzácné koření - pepř. Muškátový květ i oříšek, skořici i šafrán - nezvykle kombinovali. Pokrmy nejdříve zahušťovali krajíčky
bílého nebo černého chleba či strouhankou, teprve v pozdějších dobách jíškou. Milovali spojení sladkých a ostrých chutí. Maso s oblibou upravovali na víně, s ovocem, především hrozny, jablky, hruškami i rozinkami a mandlemi.
Se solí buď velmi šetřili, anebo ji považovali za věc tak běžnou, že se o ní v receptech nezmiňovali.
Dovedete si představit jak asi vypadala středověká hygiena.Proto je u některých receptů zvlášť kladen důraz na "odrhnutí" nebo umytí.
Kuchaři a kuchařky vařili v černých kuchyních, v kotlích zavěšených nad otevřeným ohništěm. Nebo oheň zakryli kovovými pláty a na ně kladli různé hrnce. Maso rožnili na otevřeném plameni,
pekli ho v chlebových pecích nebo mezi dvěma nádobami v řeřavých uhlících. Koření nebo tvrdé pečivo strouhali nebo tloukli v moždíři, mák třeli paličkou v misce s mlékem nebo vodou. Mleté maso připravovali tak, že ho
drobně nasekali nebo rozmělnili palicí na "štoku".
Čeho se můžeme nadíti od středověké, renesanční nebo barokní kuchařky? Začtěte se a zkuste. Samozřejmě, šetřete vejci, nesmažte na sádle a másle a kořeňte i solte s mírou. A pozor: někdy jde o kulinářské kuriozity.
A nakonec ještě úsměvnou drobničku: Nejstarší zmínka o české kuchyni pochází z Kosmovy kroniky. Letopisec zaznamenal, že knížeti Oldřichovi zvláště chutnal kančí ocásek, jak mu jej upravoval kněz Šebíř, a proto se mu odměnil biskupským stolcem.