| Z HISTORIE OBCE ŠTĚMĚCHY |
Vznik osady Štěměchy lze posuzovat pouze v souvislosti s jinými osadami, neboť neexistují konkrétní písemné doklady. Založením vsi býval pověřen LOKÁTOR, což býval zkušený muž, který si sám opatřil potřebný počet rodin, cca 6 – 8, zavedl je na vykázané místo, kde byl každému vyměřen lán (asi 60 měřic). Lokátor sám dostával většinou dvojnásobek a stával se dědičným purkmistrem osady. Další výhodou, kterou většinou disponoval bylo jeho osvobození od robot. Mezi jeho povinnosti patřilo spravování osady, zajištění roboty, vybírání a odvod dávek a poplatků. Osada bývala i na určitou dobu (většinou prvních pět let) oproštěna od poplatků a robot. Domy, stodoly i ostatní budovy byly ze dřeva. Purkmistrovské domy se zachovaly až do 18. století. Ve Štěměchách se takovým domem nazýval ještě před 80. lety dům Ondráků u kapličky, kde se říkalo „ U purků “. Z toho lze odvodit, že tam kdysi stával dům lokátora, který se lišil svoji rozlohou a také mu náležela první parcela v zakládací řadě. Dnes je to parcela s domem Antonína Šilhavého.
I osadě Štěměchy, jakož i ostatním osadám vévodila mohutná tvrz se dvorem. Tvrz byla obehnána dvojitými valy 10 metrů širokými a 8 metrů hlubokými, které byly napuštěny vodou ze soustavy rybníků nad tvrzí. Byl to rybník na dnešní návsi sahající ode dvora až k silnici, po jehož hrázi se dosud jezdí kolem hasičské zbrojnice a větší rybník hned pod ním, o čemž svědčí vysoká hráz poblíž tvrze. Také tento rybník byl celý zanesen bahnem. Samotnou tvrz obklopoval spodem největší rybník s přiléhavým názvem Chobot. Hned nad tvrzí se nacházely budovy dvora, který měl výsadu alodní tj. že býval svobodný, dědičný a zapisoval se v Zemských deskách. Náležel také člověku svobodnému nikoliv poddanému. Toto velké dílo nemohlo zbudovat několik osadníků, a proto se lze právem domnívat, že náležel zeměpánovi, který vladyku dosazoval.
Tvrz byla zřejmě tvrzí strážní a to nejen z důvodů pomezních, ale i proto, že okolo vedla prastará Haberská cesta, která za doby Přemyslovců spojovala Znojemsko, jako jejich údělné knížectví s Prahou. Po mnoho staletí vedla tato cesta přes Čáslavice, Římov, Chlístov, Heraltice , kde se vybíralo mýto, dále přes Brtnici a Jihlavu. Tato trasa později měnila svůj směr a za dob Marie Terezie, kdy byla postavena tzv. Císařská silnice přes Želetavu a Stonařov, Haberská cesta zanikla úplně. Po této cestě kdysi soustavně projížděly náklady se zbožím, pochodovala vojska Přemyslovců, husitská, pruská, saská, švédská, císařská a další jiná, která tomuto kraji přinášela mnoho utrpení a škod.
Před více než 700 lety byly významnou osadou blízké Heraltice s tvrzí, jejichž majitelem byl v té době Radslav z Heraltic a náležela mu i dnes zaniklá osada Dašovice a část Předína. Radslav náležel mezi přední moravské pány a v létech 1256 – 1277 byl purkrábím královského města Znojma. Byl zřejmě oblíben u Přemysla Otakara II., který ho tak významnou funkcí pověřil. Současně v této době byl sudím ve Znojmě CUZKRAJ. Oba společně roku 1272 rozsuzovali při mezi klášterem Luckým a městem Znojmem o pastvina a rybaření. Jak bylo tehdy zvykem obdarovával zeměpán významné osoby svými statky za výsluhy. Lze proto právem předpokládat, že tento Cuzkraj zeměpanskou osadu Štěměchy dostal darem ze vztahu k Radslavovi, nebo ji koupil. Zápisy do Zemských desek se dělaly vždycky později a tak se teprve roku 1279 dovídáme ze zápisu o prvém držiteli Štěměch – Cuzkrajovi – což je také současně první písemnou zmínkou o osadě Štěměchy. Téměř o sto let později - r. 1368 je uváděn jejich majitelem Huk ze Štěměch, který své ženě Kláře 150 kop věna tam pojistil. O deset let později – r. 1378 zapsal Adam ze Štěměch své manželce Lunetě ve Štěměchách na tvrzi a dvoře 100 kop věna. Jeho nástupce – Jodok Tluksa z Bozova prodal roku 1386 Štěměchy s dvorem alodním, s lesy a vším příslušenstvím Petru Hechtovi z Rosic, sídlem v Heralticích a tímto připadly k panství Heraltickému.
Po Petru Hechtovi z Rosic vlastnil Štěměchy jeho následník Jodok, který měl za manželku Jitku z Kunštátu. Po něm patřila osada Vzňatovi z Rosic. Za Vzňaty, v roce 1408, kdy poměry v zemi byly nestálé vpadl Hynek z Valdštějna, který sídlil na hradě Rukštejně jehož zřícenina se dosud nachází u Brtnice, do Štěměch, tvrz rozbořil a osadu zabral. Valdštejn v té době vlastnil a stavěl již devátý rok hrad Sadek, který byl rozbořen Janem Lucemburským v roce 1312. K napadení Štěměch došlo asi proto, že rod Hechtů se rozdělením majetku mezi pět sourozenců velmi oslabil a upadl do dluhů. Přesto Štěměchy nadále zůstávají v držení rodu Hechtů až do roku 1453 kdy rod vymřel a jejich statky zastavil král Jiří knížeti Těšínskému.
V roce 1464 koupil Dštěměchy s tvrzí a částí Předína, vyjma statků lenních Oldřich z Miličína, oddaný stoupenec krále Jiřího. Roku 1465 zúčastnil se Miličín se svým lidem dobývání hradu Cornštejna (zřícenina u Bítova), kde se Miličín vyznamenal a za to od krále Jiřího dostal darem roku 1466 ostatní statky panství heralticko – předínského. (veškerý majetek rodu Hechtů). Tím byl Miličín králi velmi zavázán. Miličín pocházel z velmi významného rodu, roku 1440 byl Pavel z Miličína olomouckým biskupem.
Počátkem roku 1468 vypravil král Jiří z Poděbrad vojsko proti Fridrichu III., císaři německému. Protože Oldřich Miličín byl králi Jiřímu zavázán, je nepochybné, že i on se svým lidem se tohoto tažení zúčastnil. Císaři však přispěchal na pomoc uherský král Matyáš Korvín. Vojsko krále Jiřího pod vedením jeho syna Viktorina a Václava Vlčka ustupovalo k třebíčskému klášteru, spoléhaje na jeho dobré opevnění. Vše bylo marné, neboť klášter byů odříznut od veškerého zásobování a vojska pod vedením Viktorinova bratra Jindřicha, která spěchala na pomoc, byla poražena a nucena ustoupit. Tímto začíná okupace Moravy Matyášem trvající dvacet let.
Hned po dobytí Třebíče nastal také počátek hrůzy pro Štěměchy a okolí za pomoc Miličína Jiřímu. V kritické době však Štěměchy obsadil Jindřich Hradecký z Telče, stoupenec Matyášův. Stalo se tak proto, že již dne 4.5. 1468 odeslal Matyáš list Jihlavským, aby se s branným lidem dostavil do Telče, zřejmě pod vedením Jindřicha Hradeckého. Zda zasáhli do bojů u Třebíče není známo, ale Matyáš listem daroval Štěměchy Jindřichu Hradeckému, který je pak držel po celou okupaci Moravy. Ostatní osady Miličína byly vojsky Matyáše vypáleny a obyvatelstvo vyvražděno. Těžké následky stihly i Heraltice a Opatov.
Po smrti Matyáše roku 1491 král Vladislav Jagelonský znovu potvrdil pozůstalému potomku Přibíkovi z Miličína, který sídlil v Heralticích, všechna statky, které obdržel jeho otec Oldřich od krále Jiřího a dal mu je v svobodné užívání.
Oldřich Mládenec z Miličína, syn Přibíka prodal roku 1505 všechen tento statek bratřím Zdenku a Burjanovi z Valdštejna a tím se Štěměchy dostaly k panství brtnickému.Přo prodeji se výslovně uvádí: „Tvrz a ves Štěměchy …“ což značí že vše bylo v uživatelném stavu, jinak by bylo uvedeno „ves pustú…“ jak se při prodeji označovalo. Svědčí to o tom, že Štěměchy v bojích o Třebíč zpustošeny nebyly. Jen památka po králi Matyášovi u Štěměch zůstala a to „Královský kopeček“ odkud tehdy Matyáš údajně pozoroval pohyby vojsk a plnění rozkazů. Z tohoto místa také mohl pozorovat požáry Miličínových osad, které hořely kolem dokola. Krvavou daň zaplatil tento kraj za věrnost králi Jiřímu.
Ve druhé polovině 17. století byly Štěměchy s osadami Roketnicí a Valdorfkou (Veverkou) odprodány Valdštejny panství sádeckému. Odkoupili je roku 1695 Valdorfové, kde pak zůstaly až do zrušení robot roku 1848 a dvůr ve Štěměchách do parcelace roku 1920.